RADČICE

   OKRES JABLONEC NAD NISOU

 

 

     Vítáme Vás na našich webových stránkách. Chceme Vás seznámit s historií i současností naší krásné vesnice, se zajímavostmi v obci i okolí a vůbec se vším, co lze o tomto malebném kousku kraje říci. Naše obec leží v Jizerských horách, mezi městy Železný Brod a Tanvald. Z kopců nad ní je krásný rozhled po celém kraji. Jsou vidět Krkonoše, část Jizerských hor, Kozákov i Suché skály...      Více...

Životopis prvního kronikáře

Zápisy jsou ponechány v původním tvaru, jak byly zaznamenány v kronice.
Pravopis odpovídá době jejich vzniku a nebyl nijak upravován.

Byl jsem pověřen Obecním úřadem v Radčicích, jako člen obecního zastupitelstva, abych zapisoval události zdejší obce do nově založené obecní Pamětní knihy. Dal jsem se tedy do práce, však co času, přemýšlení jsem kronice té věnoval, neuvěřil by ten, kdo to nezkusil. Kronika je založena r. 1930, ale snažil jsem se, abych zachytil události z dob starších. Zprávy v této kronice se zakládají na pravdě, neb jsou čerpány z věrohodných pramenů kronik, vlastivědných sborníků, novin a z pamětí mých a starších lidí.

Narodil jsem se roku 1883, pod Radčicema v „Houšti“ čp. 49. vychodil jsem osum roků do zdejší dvoutřídní obecné školy v Radčicích s prospěchem velmi dobrým. Vyučovali mne p. učitelé: B. V. Strašrybka řídící učitel a Jan Kubín třídní učitel a náboženství p. František Prokeš, kaplan ze Železného Brodu.

Po vyjití ze školy jsem pracoval v textilní továrně p. Liebiga a spol v Žel. Brodě, tehdy ještě ráno od šesti hodin do šesti večer, za denní plat 45 a 50 krejcarů. Potom v roce 1902, když bratři Čílové z Držkova zřídili brusírnu na skl. kroužky na „Kopani“ pod Zásadou, byl jsem tam přijat k broušení skl. kroužků, čím jsem se potom zabýval v Držkově u p. Jos. Číly až téměř do roku 1914, kdy vypukla světová válka. V roce 1915 jsem byl odveden k vojsku a po krátkém vojenském výcviku poslán na Ruské bojiště, kde byl jsem v zimě přes půl roku, až jsem tam těžce onemocněl rheumatismem, což mne přivedlo postupem času v pozdějších létech až k zmrzačení kloubů. Po světové válce jsem se opět zaměstnával v brusírnách, v roce 1912 – 23 broušením skl. korálek „tříkrátek“, pak zase broušením skl. kroužků.

V roce 1919 jsem se oženil s Marií Vítovou z Radčic a přestěhoval jsem se do Radčic a bydlel jsem v domě čís. 2, pak v čís. 10 a v čís. 46. Osud, který mne pronásledoval, zmařil uskutečnění mých přání a plánů. Musí však býti člověk spokojen a uměti žíti za každých poměrů.

Zprávy v kronice jsou uvedeny hromadně do roku 1930 a další roky jsou popsány každý zvlášť.

Kdo bude po mne psáti do obecní kroniky, ať nejdříve napíše svůj životopis. Potom psáti zprávy a události z doby přítomné i z dob starších. Kronika pro nynější dobu není sice tak významná, ale bude cenná pro příští generaci, které může, čerpajíc z ní, přinést i životní štěstí.

“Jen psáti vždy pravdivě, s láskou, vytrvale a nečekati za to vděku. Kdo lhal včera, nevěří se mu ani zítra!”

Rudolf Šilhán, kronikář
 

Na začátek

© 2012 Radčice