RADČICE

   OKRES JABLONEC NAD NISOU

 

 

     Vítáme Vás na našich webových stránkách. Chceme Vás seznámit s historií i současností naší krásné vesnice, se zajímavostmi v obci i okolí a vůbec se vším, co lze o tomto malebném kousku kraje říci. Naše obec leží v Jizerských horách, mezi městy Železný Brod a Tanvald. Z kopců nad ní je krásný rozhled po celém kraji. Jsou vidět Krkonoše, část Jizerských hor, Kozákov i Suché skály...      Více...

Dějiny břidličných lomů v Radčicích a okolí

Zápisy jsou ponechány v původním tvaru, jak byly zaznamenány v kronice.
Pravopis odpovídá době jejich vzniku a nebyl nijak upravován.

 Podle vyprávění starších lidí byl první břidličný lom na Těpeřsku. Tamní rolník jménem Hušek jel do lesa na dříví. Vůl sklouzl, upadl, smeknul se po šikmé skále břidličné, která se pádem vola částečně odkryla. Dal se do zpracování břidlice, pak odvezl ji do Liberce, uvědomil některé obchodníky. Tito přišli, a když viděli břidlici dobré jakosti, pronajal od rolníka Sas – Ambrož lom zvaný na „Stráňovsku“.

 Brzy potom se začalo s dobýváním břidlice v lomech kolem Bratříkova, Radčic, Jirkova, Jílova, Vlastiboře aj. Až do roku 1870 pracovalo se v lomech jen v létě. O Martinu práce v lomech končila. Až potom prý jeden lomař Novotný Fr. z Bratříkova objevil, že druh břidlice tvrdší jakosti dá se dobře zpracovati v zimě za mrazů. Od té doby pracovalo se v lomech i v zimě a byl to romantický pohled, kdy v zimě za mrazivých nocí v osvětlených „boudách“ lomů ozývalo se veselé klapání paliček „dráčů“ dlouho přes půl noc a mnohdy až do rána. Svítilo se při práci petrolejovými lampami, které byly ve velikých dřevěných lucernách  pověšených u střechy "boudy“. A že bylo třeba zahřívati se při práci kořalkou, není divu, že rozmohlo se pak značně pití kořalky, což činila většina lomařů, takže v sobotu po zaplacení „konta“ mnohý lomař přinesl z výplaty domů malý zbytek a mnohý třeba výplatu žádnou a není divu, že pak početná rodina doma trpěla značně nedostatkem a nouzí.

 Z prvních dob postup výroby břidlice byl takový: Lamači pomocí motyk a seker lámali v lomě břidličné větší, silnější kameny, z nich vybrali lepší jakosti, které pak dráči rozedrávali na slabší tabulky širšími slabými dláty, na něž tloukli dřevěnou paličkou. Dráči seděli při draní za nepříznivého počasí v „boudě" a v létě také na šutru. Sekáči a střihači pak dávali těmto udraným deskám tvar nepravidelného čtyřúhelníku. To se dělo zprvu sekáčem podobným pokrývačskému kladívku, později asi kol roku 1860 počali v lomě na „stráních“ pod Bratříkovem stříhati břidlici velikýma nůžkama, které byly připevněny na dřevěném nízkém podstavci na jehož konci střihač seděl a levou rukou břidličnou desku mezi nože přidržoval a obracel a pravou rukou „stříhal“. Výkon této práce se tímto trojnásobně i více zvýšil. Přivážení kamene dráčům a odvážení odpadků obstarávali „kolečkáři“. Hotovou břidlici od střihače pak odvážel a rovnal nejmladší dělník – „prášek“ - do kop a kopy oddělovány většími kameny - „kopáky“ – na koso postavené. Také ženy v té době byly v lomích částečně zaměstnány.

 Denní mzda v lomech byla tehdy asi tato: lamači a střihači až 60 krejcarů, dráči 40 až 45 krejcarů, kolečkáři 35 – 40 krejcarů. Ženy 20 krejcarů denně. Později měli střihači většinou plat od „kopy“ a někde též i dráči.

 Břidlice je zelená neb modrá a dělí se podle jakosti a barvy na tři třídy a ceny. První třída 40 až 50 krejcarů, druhá třída 35 – 40 krejcarů. třetí třída (nestejnobarevné) „fleky“ 20 – 25 krejcarů za jednu kopu. Zelená břidlice byla zvláště v Německu oblíbena a kupována.

 V prvních dobách se v lomech nedělaly poddělávky „šreky“ a dělala se kolmá stěna, která se odsekávala sekerou, jak je dosud vidět „v modrém lomě“ Liebigově pod Houští u cesty ku Žel. Brodu. Práce ta však byla pomalá a zdražila se a později se začalo v lomech používati střelného prachu na trhání skály a ještě později dynamit apod. a tu se již rychleji postupovalo do větší hloubky, kde bývala břidlice lepší jakosti a v hloubce se dobývalo často ze stěny, čímž vznikaly poddělávky, které byly nebezpečny, často se zřítily a zasypáno nářadí apod.  Do některých lomů vnikala prameny silně voda, která se odstraňovala dlouhými násoskami „trevéry“, ručními pumpami a někde i motorem (lom Pirochtův). Téměř v každém hlubším lomě jest plno vody.

 V Radčicích  měli břidličné lomy: Balatkové, Hujer, Kopalové, Václavů Jos. 3, Dobiáš, Kodejš aj. a u každého lomu zůstala památka haldy šutrů a odpadků, některé již zasypány a upraveny na pozemky.

 Kolem roku 1890 byl zde nejvyhlášenější lom, v němž bylo zaměstnáno až přes 50 dělníků, lom za „Vrchy“ (směrem silnicí k býv. drtičce), který tehdy nazván „Světový“. Majitelé toho lomu a podnikatelé byli Josef Václavů, Radčice čp. 3 „z dílně“ a Josef Šilhán, obecní starosta z Jirkova. Dále lom  Liebigův na Stráních“ pod Bratříkovem, kde bývala snad nejlepší břidlice. Blíže toho lomu u silnice postavila tehdy firma Liebigova dům „Stavbu“ s několika byty pro dělníky z lomu. Dům ten jest postaven většinou z kamene břidličného o jednom poschodí s věžičkou v průčelí, na níž byly větší hodiny a zvon, na který zvonilo se nastoupení práce, poledne, konec práce apod. V létech 1930 pak zvonek ten na žádost darovala firma Liebig naší obci, který přimontován na věžičce zdejší kapličky, na nějž se zde zvoní. Dále lom, který  nazvaný „Bosna“ mezi Radčicemi a Jirkovem dával břidlici dobré jakosti a zaměstnáno v něm více lomařů.

 V okolí byl také lom „Pirochův����������������������������������������������� na Bratříkovště. Lom ten před léty zasypán zřícením poddělané „šreky“. Zasypán tam motor na čerpání vody, vozíky, kolejnice a nářadí. Lomaři zvláštní náhodou vyšli bez úrazu. V tu dobu ubíral se po blízké silnici pohřební průvod a všichni lomaři, když slyšeli hráti hudbu, vyšli z lomu, aby se na průvod d��vali. Vtom s velikým rachotem zřícenina lom zasypala a od té doba práce tam zastavena. Zvláštní pak je, že téměř v každém lomě poddělané zříceniny spadly většinou v noci, když se nepracovalo. V lomě na Stráních firmy Liebig přišli před válkou dva lomaři o život, kteří byli zraněni do hlavy spadávajícími ze stěny kameny tak, že zakrátko zemřeli. Byli to lomaři Josef Koňák, bydlel v tu dobu v "Houšti u Hádku“ a druhý stejného jména také Josef Koňák z Jirkova od Janů a bydlel toho času „v Houšti u Havlíku“.

 Jako každý průmysl i výroba břidlice prodělala různé krise. V roce 1880 uvaleno na břidlici vysoké clo, čímž vývoz do Německa ustal a rozmohl se dovoz břidlice anglické. Byla vyslána deputace v této věci do Vídně k císaři, marně však žádala o nápravu. Když pak koncem minulého století šířil se v našem okolí průmysl sklářský, ustávala práce v lomech a lidé se zaměstnávali v brusírnách. Lomů pak bylo méně a práci té se potom věnovali nejstarší lomaři. Také umělá krytina eternit aj. odbyt i cenu břidlice značně poškodila. Za světové války dobývání břidlice úplně zastaveno.

 Že česká břidlice jest dobré jakosti o tom svědčí krytiny střech významných budov i v Praze i v Čechách. Některé krytiny jsou už tři čtvrtě století staré, všem nepříznivým vlivům povětrnostním vzdorující, pod níž je střecha suchá a zdravá.

 Po světové válce nastalo v Radčicích a okolí zase částečné dobývání břidlice. Jáchym Václavů a Bohumil Václavů koupili lom od Josefa Kopala z čís.56, a vedlejší obecní cestu směrem k Jirkovu. Frant. Dobiáš měl lom na Jirkovště. Dále se dělalo v lomě částečně za Vrchy, na Jirkovsku, a na „Stráních“. Po válce byla na břidlici čilá poptávka, šla dobře na odbyt a platilo se za první zelenou třídu 55 až 60 Kč., leč postupem doby ceny stále klesaly, i odbyt následkem krytiny eternitu ustal. V létech 1930 a dále v době hospodářské krise a nezaměstnanosti zase někteří pracují v lomě, jsou to však ti, kteří již někdy v lomě pracovali a umějí dráti. Jsou to však jednotlivci podnikatelé – dělníci a práce ta jako nouzová a společná. Odbyt  břidlice stále ustává, takže někdy dlouhou dobu stojí břidlice v řádkách hotova u lomu nežli se prodá, což má neblahý vliv na další podnikání a práci, neb není peněz na výplaty dělníků a na režii, na střelivo, nářadí apod.

Firma Liebigova po světové válce podnikala dobývání břidlice jen krátkou dobu. Potom někteří dělníci od té firmy pronajali lomy jako na Klubáku“, na Čihadlech a v nich společně jako podnikatelé – dělníci pracovali, o výdělek se společně dělili a nájem platili firmě z hotové „kopy“. Byli to Antonín Kopal starší, Antonín Kopal mladší, oba z čís. 14, František Kodejš čp. 58, Karel Dobiáš čp. 36, dále František Trdla a V. Schír, kteří bydleli „na Stráních ve Stavbě“. Stálá práce to nebyla.

Rádečtí podnikatelé břidličných lomů, v létech 1870 až 1900 z dobývání břidlice ani sobě finančně mnoho nepomohli a nikdo z nich nezbohatl, což vidět z toho, že některým podnikatelům lomů k poslední přišly jejich hospodářské usedlosti do soudní dražby a byly prodány a to: Josefu Balatkovi čp. 24 hostinec a pole, Josefu Václavů čp. 3 „v dílni“ dům a pole, Josefu Šilhánovi, obecnímu starostovi Jirkova a Radčic, dům a pole.

Rodiny lomařů v těchto dobách r. 1870 – 1900 většinou šesti až osmičlenné a více, nedospělých dětí, které musely již od šestého roku se chopiti domácí práce návleku, někdy přes půl noc a brzy ráno. Když někdy rodiče přinesli domů uzenku neb jaternici, tu byla rozdělena na tolik dílů, kolik bylo členů rodiny, celou jako se děje nyní, nedostal žádný. Do školy pak se těžko sháněl „krejcar“ na péra neb sešit. Při tom nedostatku byly však děti zdravé a zřídka kdy volán do obce lékař.

 Památka po dobývání břidlice však zůstala, v celém okolí břidlicí kryté střechy břidličné střechy významných budov a věží kostelů v Čechách, Německu a jiných zemích. Zde pak kolem vydělané a opuštěné lomy, zarůstající křovím a naplněné vodou, v nichž se již několik lidí utopilo a to: Jaroslav Novotný v lomě na Desné, Anna Václavova čp. 48 v lomě u „Samkova háje“, František Hušek v lomě Balatkově (směrem k Jílovu), Jáchym Václavů čp. 48 se utopil ve vlastním lomě roku 1926 (směrem k Samkovu háji), dále Marie Kobližkova i se svým půlročním synkem v lomě mezi Radčicemi a Jirkovem (lom Klikorků), Jaroslav Vít čp. 83, 15 roků, stár utopil se při koupání v lomě u bývalé drtičky štěrku v červnu r. 1937.

 Některé lomy již zasypány a to: „u Kříže“ , směrem k Houšti, podél cesty (lom Huškův), v němž se utopil z Houště mladý Havlík. Jeden lom „u Kříže“ zasypal pak Petr Novotný v létech 1925 – 6. Zasypán též lom vedle silnice pod Kodejšovým hostincem roku 1931.puštěných lomů pak zbylé veliké haldy břidličných odpadků a šutrů, mezi Radčicemi a Jirkovem a vůkol, které vystupují jako mohyly egyptských faraonů – pomníky lomařů. Každá tato mohyla šutrů má zajisté svoji dobrou, veselou i smutnou historii. Na věčné časy budou hlásati, že mnoho práce lomaři vykonali, nežli tyto veliké haldy šutru sem navozili a svědčí, že se kdysi zde dobývalo mnoho krytiny břidličné, což poskytovalo zdejšímu obyvatelstvu po několik desetiletí hlavní obživu.

 Pamatuji, že ještě dva lomaři kriticky zahynuli, když šli z lomu domu a to: Josef Havlík, svobodný, bydlel v Houšti u Havlíku, pracoval ve společném lomě na Jirkovště (lom Klikorkův, v němž se s dítětem utopila Marie Kobližkova). Asi v roce 1896 před Starým Rokem pracovali za mrazu v noci a když kolem půl noci šel z lomu domu, sešel z cesty a spadl do lomu (nynější „Bosny“), v němž se tehdy ještě nepracovalo. Druhý den na Starý Rok ho potom našli. Pádem do lomu si rozbil hlavu o led narostlý na vodě. Druhý, Josef Zelinka, bydlel v pazderni v Jílovém a pracoval v lomě jak výše uvedeno v tom samém, šel k večeru v den před "svatým Josefem“ z lomu přes "Samkův hájek“ za veliké bouře a sněhové vánice, snad upadl na pařez a druhý den ho tam našli již mrtvého.  V lomě p. Liebiga na „Stráních“ se pádem z "Klubáku“ zabil správce toho lomu příjmením Hübel, kdož ví, jestli náhodou  neb zúmyslně. Také v lomě tom na „Stráních „ zabilo při práci lomaře Josefa Víta z Jirkova.

 Tragický případ se stal roku 1897 v lomě v Radčicích, který tehdy byl v místech, kde nyní stojí hostinec p. Františka Kodejše, jehož podnikatelem byl p. Josef Kopal č. 56 z Radčic. V říjnu uvedeného roku, z večera při lampě, drali dráči břidlici v boudě. Paličky dráčů vesele  klapaly a dráči se při práci mezi sebou legračně bavili. Tu pojednou jeden dělník, jménem F. K. z Jílového, dal znenadání dráči Josefu Polmovi paličkou do hlavy a smrtelně ho zranil. Raněný Josef Polma v doprovodu ještě sám došel ihned k lékaři do Držkova, který ho ošetřil, ale nazpět z Držkova již nemohl jíti a musel býti domu dopraven. Stalo se to ve čtvrtek z večera a v sobotu ráno zranění podlehl a zemřel. Dělník F. K. pak u poroty v Mladé Boleslavi dostal trest tři roky žaláře, ale vzal si samovazbu, čímž trest snížen na 18 měsíců a potom, když byla zavražděna rakouská císařovna Alžběta, uděleny trestancům amnestie, takže F. K. byl po roce prominut ostatní trest. Zemřelý Josef Polma byl stár 24 – 25 roků, svobodný, zdravý, silný člověk a bydlel toho času v domě u p. Linky v čísle 2 v Radčicích a tomu bytu se říkalo „pod krámem“. Sepsáno podle vyprávění jeho bratra Jáchyma Polmy z Radčic.

 Poznámky z dalších let:

 Výroba břidlice v roce 1937.  Letošního roku se málo podnikala výroby břidlice v lomech. Jen částečně ve svých lomech pracovali Bohumil Václavů se svými syny a František Dobiáš se svými syny. Toho roku břidlice, která byla hotova v zásobě z minulého roku, všecka se prodala. Tedy odbyt by byl lepší, není však hotova. Okolní lomy si vyžádaly v roce 1937 zase dva lidské životy zdejších občanů a sice“ Začátkem června se utopil při koupání v lomě u bývalé drtičky Jaroslav Vít, 15 roků starý, absolvent skl. školy a koncem října se utopila „v Samkově“ lomě na Jirkovsku  Růžena Jarošová od Stanislava Dobiáše na obci. 

 Výroba břidlice v roce 1938. Výroba břidlice se toho roku málo podnikala, ačkoliv již z jara byly na tuto krytinu větší poptávky a co byla břidlice hotova v zásobě, všecka se brzy prodala. Toho roku zde v Radčicích dobývali břidlici Bohumil Václavů čp. 33, František Dobiáš, a na Jirkovsku asi dva malé lomy.,  

 Rok 1939.  Výrobu břidličné krytiny podnikali v malém Bohumil Václavů z Radčic č. 33 a František Dobiáš z obce. Břidlice tohoto roku šla dobře na odbyt, také do Sudet. Vyrobilo se jí málo.

Na začátek

© 2012 Radčice