RADČICE

   OKRES JABLONEC NAD NISOU

 

 

     Vítáme Vás na našich webových stránkách. Chceme Vás seznámit s historií i současností naší krásné vesnice, se zajímavostmi v obci i okolí a vůbec se vším, co lze o tomto malebném kousku kraje říci. Naše obec leží v Jizerských horách, mezi městy Železný Brod a Tanvald. Z kopců nad ní je krásný rozhled po celém kraji. Jsou vidět Krkonoše, část Jizerských hor, Kozákov i Suché skály...      Více...

Dějiny skleněných korálek tříkrátek

Zápisy jsou ponechány v původním tvaru, jak byly zaznamenány v kronice.
Pravopis odpovídá době jejich vzniku a nebyl nijak upravován.

 Výroba skleněných perliček je odvětví sklářského průmyslu, stávající od let 1860, které od počátku velmi přispělo k obživě a blahobytu zdejšího obyvatelstva i okolního v české i německé oblasti jablonecké sklářské výroby.

 V poslední čvrti devatenáctého století nastala zde nová výroba skl. perliček a téměř v každé obci, zdejším i Jabloneckém kraji, zabývali se obyvatelé sekáním skleněných slabých rafiček na drobné korálky. Sekalo se po domech na slabším ostrém bruse, který byl připevněn na "cojku“ a který uváděli sekáči do rychlého otáčivého pohybu, asi podobně, jako to činí kočovní brusiči nožů apod. na pojezdných brusech. Na těchto sekacích brusech sekali sekáči dlouhé stébliny rafiky na drobné korálky, které pak odváděli faktorům k dalšímu zpracování, tj. k broušení, leštění a navlékání. Teprve takto zpracované zboží dodávali (lifrovali) faktoru do Jabloneckých vývozních exportních domů, odkudž šlo na vývozní trh.

 Sekání skl. korálek dělalo se po domácku a bylo svého času trvalé a velmi výnosné. Při trochu zručnosti nasekal pilný sekáč denně až 5 000 tuctů korálek. V době poptávky platilo se od 1 000 tuctů až 30 krejcarů, vydělávali sekáči denně až 1 zlatý a 50 krejcarů, což byl tehdy výdělek slušný a poměrně tělesně lehký. Takto nasekané korálky dávali pak faktoři brousiti. Brousilo se téměř v každém domě na tzv. "cojkách“ a brus se uváděl do točení nohou.

 Zprvu se brousily po jedné korálce, říkalo se „na motačku". Bylo to dřevěné držadlo, v němž byla krátká jehla, na niž se korálka navlékla a pak se na bruse po obou stranách obrousila. Říkalo se jim „šroubky“. Brusiči při broušení korálek vydělali za týden 4 až 5 zlatých, ale brousili často dlouho do noci. Ale již v létech 1864 se broušení zrychlilo. V té době počalo se brousiti na tzv. „kostky“. Do dřevěného držadla zasadila se kost, v níž bylo upevněno 5 až 6 krátkých jehel, na každou se navlékla jedna korálka a po obou ostrých krajích se obrousily. Říkalo se jim „tříkrátky" poněvadž měly broušené hrany. Za broušení platilo se tehdy od tisíce tuctů až 2 zlaté a 50 krejcarů. Obroušené pak odváděli brusiči faktorům a práci za celý týden lehce unesli v kapse. Brousilo se faktorům do Držkova, Zásady, Smržovky, Jistebska aj.

 Roku 1874 – 1875 stavěla se dráha ze Železného Brodu k Tanvaldu. Při stavbě tunelu a mostu pracovali zde Taliáni, kteří vynašli broušení korálek na drátě a tím broušení na „kostkách“ zaniklo, ježto se na drátě více obrousilo a lépe. Korálky se navlékly na slabý mosazný drát různé délky 4 až 5 metrů a na bruse pomocí gumy se ručně brousily, zprvu doma po jednom drátě a poněvadž se více na brus muselo tlačiti, těžko se brus nohou uváděl do pohybu, tu brusiči si postavili své brusy v blízkých brusírnách, kde byl buď vodní neb parní pohon, z něhož pak platili majiteli denní plat. Takto se více obrousilo, následkem větší výroby ceny od broušení klesaly a často odpadl odbyt korálek na dlouhou dobu.

 Roku 1872 nastala nouze o rafičkové sklo a zpracovávalo se sklo Pufperské, Žacléřské, Heindorfské, Moravské, Teplické. Každé bylo jiné tvrdosti a když se smíchaly korálky, potom se špatně pulírovaly. Jedny byly již dosti pálené, jiné ještě syrové. V letech 1876 a dále ochabl odbyt korálek slabých a sekalo se sklo silné a platilo se od tisíce tuctů 6 krejcarů, od otýpky 10 kg skla 20 krejcarů. Sekalo se téměř v každém domě.

 Od roku 1885 – 1887 a dále nastala v odbytu korálek a ve výrobě neočekávaná krise. Vinu toho měla „Móda“, neb cizina po několik roků se obešla bez korálkových ozdob. Hlavní vinu však na krisi mělo zavedení sekacích strojů a to nejprve v závodě Josefa Riedla v Polubném. Tato firma vyráběla prý takové množství laciného zboží, že zaplavila brzy světový trh, a nikdo nemohl s její lácí konkurovati. Následkem toho klesla již v roce 1887 cena korálek o 50 %.

 V roce 1888 zavedl sekací stroje také továrník Ludvík Breit ve Visentále po způsobu benátským. Breit uvedl v činnost v tomto roce 16 sekacích strojů a každý z nich chrlil pak denně až přes 100 kilogramů syrových korálek, kdežto i zručný sekáč jich nasekal ručně denně nejvýše půl kilogramu, což byl ohromný rozdíl. Tato strojová výroba měla pak za následek pokles mzdy při ruční výrobě od 1000 tuctů, ze 30 krejcarů na 8, později na 4 krejcary, takže i nejzručnější sekáč vydělal za den 20 krejcarů. Strojem sekané korálky oproti ručním byly lepší jakosti a většina sklářských faktorů odebírala tyto od Breita. A tak oloupeni ruční sekáči o výdělek, v roce 1888 jen bídně živořili, a tak v korálkovém kraji nastala bída.

 Největší pak nouze nastala v zimě z roku 1899 na rok 1890. Když bez výsledku jednáno s úřady na zmírnění bídy, když selhaly všecky nářky a žaloby podávané na úřady okresní, zemské i říšské, až k samému císaři, jejichž odpověď byly jen sliby, že zde stát zařídí tabákové továrny apod., tu není divu, že v hladovícím lidu uzrála zoufalá myšlénka, rázně odstraniti sekací stroje, které vzaly tisícům chléb.

 (Dále na mnoha stranách popisovány akce sklářů, zejména ze Zásady, Nové Vsi a okolí, při kterých zaútočili 29. ledna r. 1890 na brusírnu Jindřicha Wanke na Nové Vsi a brusírnu Ludvíka Breita ve Visentále. Zničili všechny sekací stroje, rozházeli již vyrobené korálky. Při střetu s četníky byl bodákem zabit Josef Kafka ze Zásady a zastřelen František Paldus z Jistebska. Na to dav vtrhl do Breitova domu a i ten vyplenil. Celá Zásada pak byla obklíčena vojskem, občané jeden po druhém přiváděni do školy, kde byly ze tříd zřízeny vyšetřovací místnosti. Kdo nemohl dokázat, že byl v kritický den doma, byl svázán a odveden do vězení v Liberci. Ze zdejšího kraje bylo odsouzeno 87 lidí k celkem 35 letům žaláře, 34 z nich bylo ze Zásady. Mladiství provinilci byli po odpykání trestu odvedeni na čtyři roky k vojenské službě do Uher a do Dalmácie. Zdali se zmíněné sklářké bouře zúčastnili i skláři z Radčic, není známo.)

 Po těchto krvavých sklářských bouřích se průmysl a obchod korálkový při menších cenách a mzdách částečně zlepšil, ale sekací stroje se rozšířily a sekalo se výhradně jen na strojích. Kdo měl zásobu ručně sekaných korálek, mnoho na nich prodělal, neb korálky strojem sekané byly lepší a hlavně daleko levnější, a tak se výroba korálek zrychlila jak sekáním, tak během doby i broušením. Lidskou vynalézavostí se broušení korálek za krátko zdokonalilo tak, že se brousilo již také na tzv. „mašinkách“ (strojkách), a to zprvu na dva navlečené dráty, pak na tři a na čtyři dráty. Broušení na těchto „mašinkách“ mělo tu výhodu, že se přitlačovaly korálky navlečené na drátě gumou k brusu nohama a rukama se jen dráty řídily a pomalu přidržovaly. Takové broušení vyžadovalo silný pohon, proto stěhovali brusiči své brusy na pohon parní, a to ponejvíce do parní brusírny v Jílovém při tkalcovně p. Kopalů. Takto obrousil zručný brusič za týden tolik korálek, že v sobotu neb v neděli, když je odváděl faktorovi, musel je nésti na zádech nebo na trakaři. Jak ohromný to rozdíl, když dříve brusič při ručním broušení doma na "kostky", když v sobotu odváděl obroušené korálky faktoru, unesl celotýdenní práci lehko v jedné ruce, ba i v kapse, a nyní se již na týden do broušení korálky vozily na trakaři.

 Při tomto strojovém broušení byly korálky daleko lepší, nežli broušené ručně. Byly to pravé „tříkrátky“, jak se jim říkalo, neb se nejdřív na bruse „v čarách“ (v rýhách) „ošroubovaly“ a potom se na hladké ploše brusu „hránkovaly“. Postup práce s broušením byl následující: Brusič přinesl od faktora do broušení pytlík syrových nasekaných korálek. Ty musel doma nejprve na „sítkách“ roztříditi, (roztočiti), většinou až na pět velikostí, které se znamenaly čísly dle velikosti a sice: 9°, 10°, 11°, 12°, atd., čím větší číslo psané, tím byly menší a slabší korálky. Když byly roztříděné teprve se daly návleku zvážené na „tisíce“. Navlékalo se po domích ručně, na dráty, děvčata, ženy a děti, a navlékalo se většinou přes půl noc a ráno časně. Tedy broušení byla práce složitá, ano i umělá.

 Brusič potřeboval k broušení korálek tyto věci: Brus se vším příslušenstvím i řemen, dvě gumy, jednu šroubovací a hranovaní, struhátko na gumu, sekáček na brus, mosazný drát k návleku korálek a jiné drobné věci. Teprve když se korálky navlékly na dráty a stočily do „koleček“ a bylo jich dostatek, mohl jíti brusič brousiti. Takových koleček po čtyřech drátech obrousil zručný brusič až 50 i více za den. V brusírně z pohonu a z místa platil brusič až 2 koruny denně. Obroušené korálky se pak doma z drátu svlékaly, vyčistily a pak odvedly.

Roku 1894 se začaly dělati v Machlově ve mlýně korálky rumplované a říkalo se jim "dvoukrátky". V dřevěném dutém válci byl umístěn měkký pískovcový brus, válec se vodní silou otáčel a nasypané tam korálky se na okrajích obrušovaly. Platilo se od rumplování toho času za 100 kg 3 zlaté i s dovozem a musely býti dobře vytočené (tj. odstraniti broky, střepy). Následkem rumplovaných dvoukrátek zasazena broušeným korálkám těžká rána a veliká konkurence, neb se do krátkého času rozšířily a nastala nadvýroba a tím ceny a mzdy broušených korálek rychle klesaly............... V Radčicích tou dobou brusírna nebyla. Poněvadž v Jílovém t. času byla brusírna přeplněna a brousilo se na den a na noc, téměř všichni brusiči z Radčic se přestěhovali do brusírny v Plavech. Přes 20 brusičů z Radčic brousilo v Plavech. Ráno s krosnou na zádech, na níž nesli 60 až 70 po čtyřech drátech stočené kolečka ku broušení, což vážilo 15 kg. Brousilo se tam od osmi hodin ráno do osmi hod. večer, takže přišli domu bylo 10 a 11 hodin v noci. V zimě, za mrazů a vánic korálky mokré na zádech jim zmrzaly a často brusiči od hájovny přes "Bučka" bloudili. Většina brusičů z Radčic předčasně mezi třicátým a padesátým rokem zemřela.............

Ceny od broušení korálek neustále klesaly   a v roce 1899 - 1900 platilo se od broušení jednoho tisíce korálek tři krejcary a často nebylo co brousiti. Tu mnoho brusičů zanechalo broušení a našli si práci v lomech, na stavbách apod. Potom když od r. 1903 se počaly v okolí zřizovati brusírny na nový artikl skl. kroužky, tu téměř všichni brusiči korálek šli brousiti kroužky. Potom až do roku 1914 se zabýval broušením korálek zřídka kdo. Dne 26. července 1914 vypukla světová válka, tu všecka sklářská práce zastavena, ježto do ciziny nebylo možno po moři dovážet a ani objednávky nedocházely. Po dobu války někteří občané z Radčic a okolí, též ženy, chodili po Čechách a Moravě se skl. výrobky jako dámské kabelky, košíčky, závěsy, náhrdelníky, brože, též nitě, šátky, mýdlo, kouření a jiné tam prodávali nebo vyměňovali za mouku a obilí a tak se živili.

Až zase na podzim roku 1919 průmysl a obchod korálkový značně oživl a roku 1920 od ledna do Velikonoc byl v nejlepším rozkvětu a i jiné skelné výrobky měly dobrou konjukturu. .......... Následkem zvýšení cen korálek zbohatli rychle někteří faktoři, kteří měli větší zásoby koral lacino vyrobených před válkou a pak je téměř najednou prodali. Roku 1920 počítalo se v Držkově, Zásadě, Loužnici, Vlastiboři na 17 milionářů. V Radčicích však z korálek nikdo nezbohatl, ježto před válkou zde výrobu korálek nikdo neprovozoval a sklady korálek nikdo neměl. Zde začali někteří s výrobou korálek v roce 1920 a to: Frant. Šimůnek s Frant. Vítem, Václav Václavů, t.č. čp. 10, Václav Hujer čp. 7 a Josef Dobiáš čp.3, pak Josef Liška. Po Velikonocích roku 1920 ceny korálek počaly horečně rychle klesati, až o polovinu a byly též po nich menší poptávky. V roce 1920 na jaře, když brusiči korálek viděli, že ceny stále klesají, uspořádali několik schůzí a porad, v nichž se jednalo o udržení korálkového průmyslu a udržení cen od broušení. I usnesli se všichni brusiči na schůzi konané v hostinci "v Olšinách" zastaviti broušení a vstoupiti do stávky. ....... Stávka trvala šest týdnů a koncem června r. 1921 se zase začalo brousiti za částečně uspořádaných poměrů, ale platilo se pak od broušení jednoho tisíce koral 2,20 a 2,50 Kč. V této době byly zaváděny navlékací stroje, na nichž se navlékaly korále na dráty a návlek ručně na dráty tím téměř úplně zanikl, neb větší množství navlékáno na strojích a zbytky malé navlékány ručně.

V roce 1923 - 1924 nastal zase silný úpadek v průmyslu korálkovém a ceny koral klesly tak, že někteří výrobci koral výrobu značně omezili, nebo i na čas přerušili. .... Pokles cen korálek způsobila větší výroba a také, že stoupla v Americe cena čsl. peněz a tím sklářské výrobky v cizině se zdražily a nastalo méně objednávek. Následkem toho jsou brusiči korálek nuceni zanechati broušení a věnovat se jinému zaměstnání. Nejvíce brusičů měl ještě Vojtěch Linka z Loužnice, to ve vlastní brusírně na "Mýtě" u Žel. Brodu. Tam brusiči všecky potřeby ku broušení dostali a měli plat od "koleček".

Od války výroba korálek zdokonalena i v barvách. Vyráběly se korálky různých barev přírodních i průhledných, uměle chemicky barvených, též listr, iris. V létech 1926 - 1928 broušené korálky přírodních barev a listrované se neprodávaly téměř vůbec. Exportovaly se hlavně tyčinky a korálky se stříbrným průtahem. Hlavní konsument - Amerika - ochabl v nákupu. V roce 1929 vyrábějí se korálky téměř samé dvoukrátky, různých barev a trpějí nedostatkem odbytu, ježto jsou veliké sklady v cizině i doma, proto cizina předepisuje a nabízí jen nízké ceny. Největší továrna na výrobu korálek jest Vojtěch Linka v Loužnici, ostatní jsou výrobci  menší, jichž je nyní na Železnobrodsku celkem asi 10. Dva výrobci korálek jsou v Radčicích. Ani rok 1929 nepřivedl změnu a odbyt korálek byl velmi slabý. V módě byly slabé tyčinky, stříbrný průtah a syté barvy, korálky k prošívání dámských límců a manžet, ale větší odbyt nebyl znatelný.

V roce 1928 - 1929 vyráběly skelné hutě nový rocailes (šmelc) křídu, který se listroval a různě barvil a z něho se pletly různé náhrdelníky "čokry", dámské kabelky, límečky apod. výrobky, na které byly v roce 1929 hojné objednávky a touto domácí prací se zabývalo mnoho zdejších lidí, při čemž byl i slušný domácí výdělek. To však trvalo velice krátkou dobu, neb již koncem roku 1929 nastala světová hospodářská krise a omezena zaměstnanost všeho oboru i sklářství. Příčinou krise byly různé nepokoje v jednotlivých státech (ve Španělsku, Indii, Mexiku, Jižní Americe) a úpadky bankovních firem v Severní Americe a tím zmenšena kupní síla ciziny.

Od roku 1930 a dále jest pak návlek korálek na nitě hlavní výdělek domácí zdejšího obyvatelstva, který značně přispívá k jeho obživě v největší nouzi. Navlečené korálky a čípky (štyfty) se mašlují na svazky (bundlíky) různé velikosti a délky, kupříkladu:

1) Rocailes: 50 cm dlouhé, 120 nití do svazku.
2) Čípky (štyfty)  délky 1/4", 1/2", 1", 2", 3", navlékají se 50 cm dlouhé 120 nití do svazku.
3) Vrhové dlouhé a krátké rocailes, a to 97 vrhů až 20 vrhů 10x10 nití do svazku (bundlíku).
4) Myšky 2x a 3x:  4 až 6 cm dlouhé 10x10 až 10x12 nití do svazku, u obou stran vázané.
5) Myšky čípkové (štyfty).
6) Macco: 10x10 nití.
7) Návlek italský: 10x10 nití do svazku, 12, 15, 24 cm dlouhé svazky.
8) Návlek egyptský se navléká 10x10 nití do svazku, na jednu niť se navléká 20 až 30 vrhů.

Od roku 1930 do roku 1937 pak  mzdy od návleku značně klesly tak, že zručná navlékačka při 12 až 15 hodinové denní práci nemohla již vydělat ani pět Kč za den. Většinou musel býti návlek narychlo hotov, a tu se navlékalo a svítilo po domích po celé noci. V roce 1937 konány časté schůze a pak 25. května r. 1937, pro nízké mzdy vypukla všeobecná stávka sklářů na Železnobrodsku, Semilsku, Vysocku, Turnovsku, Jablonecku, Tanvaldsku. Stávkovalo na 30 000 sklářů a nejvíce z nich bylo ručních navlékačů korálek. Do třech týdnů stávka skončena. Sjednány mzdové ceníky a částečně mzdy zlepšeny, u návleku o 10 až 20 %. Po stávce nastalo méně práce. ........

Po Novém Roce (pozn. 1938) ochabl průmysl sklářský ještě citelněji. Je málo návleku, v mačkárnách a v brusírnách skl. kroužků zřídka kdy se pracuje. V Radčicích trvá nezaměstnanost, t��měř stále se hlásí nezaměstnaných přes 100. Až do konce září bylo trochu návleku, od 1. října následkem okupace byl veškerý sklářský průmysl úlně přerušen, nikde se nepracuje, jenom v továrně p. Vojtěcha Linky v Loužnici se částečně pracuje a z Radčic si tam lidé chodí pro návlek korálek. V této době se vyrábějí korálky vesměs dvoukrátky, různých barev, též stříbřené, zlacené, pak "průtah", tj. uvnitř barvené, šmelc křída, crém, alabastr, potom čípky (štyfty) různých barev a délky. Broušené korálky tříkrátky již po mnoho roků se nevyrábějí, poněvadž oproti dvoukrátkám jsou dražší a jenom zřídka kdy některý export objedná broušených korálek malý troch, několik kg, který mají faktoři většinou doma na skladě.  Já (pozn. Rudolf Šilhán) věřím však pevně, že přijde zase doba, že na broušené korálky tříkrátky budou větší poptávky a móda bude vyhledávati kvalitní zboží.

Na začátek

© 2012 Radčice