RADČICE

   OKRES JABLONEC NAD NISOU

 

 

     Vítáme Vás na našich webových stránkách. Chceme Vás seznámit s historií i současností naší krásné vesnice, se zajímavostmi v obci i okolí a vůbec se vším, co lze o tomto malebném kousku kraje říci. Naše obec leží v Jizerských horách, mezi městy Železný Brod a Tanvald. Z kopců nad ní je krásný rozhled po celém kraji. Jsou vidět Krkonoše, část Jizerských hor, Kozákov i Suché skály...      Více...

Z vyprávění paní Josefy Šilhánové

Zápisy jsou ponechány v původním tvaru, jak byly zaznamenány v kronice.
Pravopis odpovídá době jejich vzniku a nebyl nijak upravován.

Paní Jiřina Hartigová našla v pozůstalosti své maminky Marie Jůzové zajímavé "Vzpomínky na Radčické hudebníky", jejichž autorkou je se vší pravděpodobností známá osobnost naší obce, paní Josefa Šilhánová, kterou dodnes někteří starší občané pamatují jako "tetku Pepku".

Vzpomínka na Radčické hudebníky
6. 6. 1898 - 6. 6. 1940

Právě dnes je tomu 42 roky, co jsem poprvé jako Radčická občanka přišla do Radčic. Bylo to právě v den mé svatby, kdy celá zdejší kapela přišla nám k sv. trojici k Držkovu naproti. Den byl krásný; za zvuku českých písní a pochodu přišli jsme k Ježkovem na sál. Svatebčanu bylo na 30 páru, jak se obyčejně svatba počítala, a tak hned přišlo víc než svatebčanu diváku (čumaku). Hudebníci hned začali hrát a hráli až do k večeru, než šla svatba k obědu, po obědě spustili znovu a hráli až do rána. Tak jsem přišla s hudbou do mého nového domova a byla jsem s ní ve spojení, než mě můj manžel opustil navždy. Kdo byl v té kapele, byl mně jako přítel, neb pravá česká hudba a zpěv to byla má nejmilejší zábava. Sama jsem svému manželi podle mých sil pomáhala v hudbě se živit, ač má síla byla nepatrná.

Rádečtí hudebníci, to byli lidé světem prošlí a někteří měli i na vojně příležitost se v hudbě zdokonaliť, tak když se sešli a spustili ty naše krásné valčíky, polky a mazurky, tak jedna žíla v těle nezůstala, aby to s ní necuklo. Celá rodina Ant. Šilhána, totiž otec se třema synama, byli dlouhá léta v Rusku, kde nejstarší syn Antonín byl kapelníkem v Petrohradě. Otec s manželkou a dcerou přišli před světovou válkou domů. Nejmladší syn jim tam zemřel a o těch dvouch se teď ani neví, jak a jestli válku přežili. Snad nejstarší z té kapely byl strejc Benda, ten byl celý svůj mladý věk v Rusku a tak byl do tý hudby vžitej, že by vydržel hrát kolik nocí za sebou a když šel ze hry domu, často ho bylo slyšet, jak se cestou lesem s kosy předstihuje. Rodina Ferd. Šilhána (ze světničky), otec se dvouma synama, ty s hudbou prošli Čechy, Moravu a Uhry kříž na kříž a skoro všecko pěšky. Po jarním zasetí otec řekl hoši pojďme a to se opakovalo nejmíň 30x a k sv. Václavu přišli domu, aby si úrodu uložili a odpočinuli a na jaře šli znovu.

Šilhán Ferdinand (od Zejdlu) ten nejraději při hraní zpíval, často se stalo v zábavě, že hudba hrála tichounce a on udržel se zpěvem celou společnost v kole. Dosud na něj jeho žáci v dobrém vzpomínají, ač již 18 let nezpívá. Též hrávali dva bratři Dobiášové, Petr Černý, Josef Bažant, ti všichni byli světem vyškolení. Radčice je vesnice světáků. Hudebníci všichni věděli, co je svět, a kteří nehráli na nástroje, bylo jich taky dost, kteří chodili s kolovrátkem (flašinet) do světa, do Ruska, Polska a Maďarska, věděli taky o čem mají vypravovat. Na jaře jak ti tažní ptáci odletěli a na podzim, když se vrátili, bylo je radost poslouchat, jak je ten svět cvičil. Hlavní vůdcové byli Čílové. Ti buď s dětmi nebo s junky mnoho procestovali, potom bratři Václavů ze staré školy, ti byli čtyři, od Hádků dvě sestry Žofi a Marie, nejdřív s otcem, potom samy Uhry a Rusko procestovaly. Už jich je málo z nich živých, ale já s nimi žiji ve vzpomínkách stále.

Na začátek

© 2012 Radčice